Registrace

20. července 2012 v 15:02
1) Jméno (může být přípona nebo klan)

2) Věk vlka (vlk je dospělý od 3 let)

3) Samec/Samice

4) Povaha vlka (min. 3 řádky)

5) Příběh vlka (min. 5 řádků)

6) Živel (oheň,voda,vzduch nebo země)
7) Hodnost (učitel,lovec,stopař nebo svolávač + připište důvod proč byste měli mít tuto hodnost)

8) Dovednosti: Rozděl 40 bodů do 4 dovedností:
Rychlost: 0/10
Síla: 0/10
Vytrvalost: 0/10
Inteligence: 0/10
9) Odkaz na obrázek vašeho vlka
To je celá registrace. Vše pošlete do komentářů a čekejte než vám hl.adminka udělá profil.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Clawdeen Clawdeen | 22. října 2012 v 20:08 | Reagovat

1) Jméno (může být přípona nebo klan)
Clawdeen
2) Věk vlka (vlk je dospělý od 3 let)
4
3) Samec/Samice
Samice :-)
4) Povaha vlka (min. 3 řádky)

5) Příběh vlka (min. 5 řádků)

O vlkovi:
Jsem bílá vlčice, co nejraději ze všeho si hraje na louce. Ráda s někým pořádám soutěž jen tak o to, kdo chytí víc motýlků a pak je samozřejmě vypouštíme na svobodu. Podle mně jsem celkem milá a kamarádská. Chci se s každým jen kamarádit, ale věřím jen pár vlkům a vlčicím. Nemám ráda když se mi někdo staví do cesty, no jsem už prostě tvrdohlavá. Jsem hravá vlčice a moc ráda si hraji s vlčátky. No moje nejoblíbenější místo na přemýšlení je vršek jeskyně a hřbitov. A jako pravý vlk bych bojovala za smečku, až do konce! Asi určitě bych se obětovala za jakéhokoli vlka co tu je. A dokáže mně naštvat, když o něčem nevím a všichni se o tom baví. Nemám ráda, když mi někdo lže do mých vlčích očí. Mám ráda zábavný vlky a nenávidím ticho, nudu a samotu. Ovšem je mi ticho i někdy užitečné. Nejraději mám noc a tmu. Miluji procházky pří záři úplňku. Hrozně ráda vyji vlčí píseň. Dost často si dělám z ostatních vlků srandu, ale myslím to opravdu dobře. No co jiného dodat, jsem furt ta stará (dobrá) Claw :D
Minulost:
Když jsem poprvé otevřela své očka zahlédla jsem další malé vlčátko. Hned jsem pochopila, že je to moje sestra. Kolem mně pochodoval můj otec Wolfy a ležela u mně matka Beno. "Kví, kví" Ozvalo se od mojí sestry Denn. Obě jsme se přitulily k mamce a pily mlíčko. Když jsem se poprvé postavila na packy, tak jsem běhala po celé noře. Sestra na mně nevěřícně koukala a pokoušela se o to taky. "Jupíííí" Zakřičela, když se jí to podařilo. Otec i matka na nás pobaveně koukaly, jak jsme ještě padaly na čumáčky a přitulily se k sobě. Když nám už byl jeden rok, tak jsme se učily lovit. Vyběhly jsme n louku a chytaly pach srnek. Dlouho jsme nic nemohly najít. "Mám něcoooo!!!" Vykřikla jsem radostně a sestra se za mnou rozběhla.Vydaly jsme se po pachu, ale věděly jsme, že za námi někdo jde. Šly jsme dál. /Co? Otec nám slíbil, že nás nechá o samotě lovit. Že nám nebude pomáhat/ Zavrčela jsem a rozběhla jsem se rychle po vůni srnek. Sestra běžela z mnou a když jsme doběhly ke stádu rychle jsme zastavily a přikrčily jsme se do trávy. Vyskočila jsem po srně a dělala to, co mně přesně naučil otec. Zakousla jsem se jí do krku a sestra mi v tom pomohla. Srnka byla malá a tak to nebylo tak těžké. Srnka spadla na zem mrtvá a kožich měla celý od krve. Obě jsme se usmály a podívaly jsme se na sebe. Přišel otec. "Můžu se přidat?" Optal se nás. "Jo, jasně tati" špitla sestra. "Vrrr. Proč si nás sledoval?" Zeptala jsem se ho. "Bál jsem se o vás, ale vy jste to zvládly!" Usmál se na mně a zakousnul se srně do boku. Usmála jsem se na něj. Když jsme dojedly, tak se setmělo a šly jsme do nory. Ráno jsem se probudila a vedle mně sestra ještě spala. Mamka brečela před norou. "Mami? Tati?" Šeptla jsem. Vyšla jsem z nory a spatřila jsem uplakanou mamku. "Mami co se děje? Kde je táta?" Zeptala jsem se a zahlédla jsem matčinu smutnou tvář. "Táta... On... On se nevrátí... Lov... On.... Je... Je mrtev" Polka matka a já ztuhla na místě. "Ne to není možný. Mami proč mi lžeš. Mami řekni že to není pravda!!!" Stékaly mně slzy a já se rozběhla k lesu za TÁTOU. "Tatíííí. Tati vrať se!!" Křičela jsem. "Clawdeen" Ozvalo se od matky. Ale já stále běžela. Vběhla jsem do lesa. Dlouho jsem o hladu bloudila, až do druhého dne. "Tááátííííííí" Stále jsem křičela. Další den jsem zjistila, že jsem zabloudila. Dlouho jsem hledala naši smečku a otce. Když jsem tam došla vypadalo to hrozně. I chudáci blechy neměly na koho jít. Byli tam jen nějací vlci. Byla tam alfa smečky, ve které jsem žila. "Kde je má rodina?" Křiknu, když zahlédnu prázdnou noru. "Přišly lidé a vyhubili celou smečku" Řekla smutně alfa a odešla hluboko do lesa. Utekla jsem a chtěla jsem se utopit. Když jsem došla k jezírku už jsem byla pryč z našeho úseku. Potkala jsem nějakého vlka. "Ahoj" promluvil na mně. "Ahoj" odsekla jsem. "Co se ti stalo?" Zeptal se. "Moje rodina je...... Mrtvá" Upadla mi slza. "To je mi líto. Já jsem Acerbis, vůdce smečky . Jsi na našem území" Usmál se na mně. "Omlouvám se, hned vypadnu. Půjdu..." Nedokončila jsem větu a otočila jsem se. "Můžeš jít k nám do smečky, jen se ještě rozhodneme Řekl "Vážně? No já jsem Clawdeen" Šťastně jsem vyhrkla a opožděně jsem se představila....

6) Živel (oheň,voda,vzduch nebo země)
7) Hodnost (učitel,lovec,stopař nebo svolávač + připište důvod proč byste měli mít tuto hodnost)

Voda a led. No Claw má ráda vodu noo XD

8) Dovednosti: Rozděl 40 bodů do 4 dovedností:
Rychlost: 10/10
Síla: 10/10
Vytrvalost: 10/10
Inteligence: 10/10
9) Odkaz na obrázek vašeho vlka

http://nd03.jxs.cz/747/739/beaff3da90_64269489_o2.jpg

2 Jay Jay | 25. října 2012 v 16:26 | Reagovat

1) Jay

2) 3 roky

3) Samec

4) Jsem hodný, ale můžu být i zlý. Mám rád společnost a tak se rád zůčastním nějaké té akce ve smečce. Rád lovím a rád bojuji a nebo skáču přes propasti Vím že by to nikdo z rodiny nechtěl abych skákal ale mě to prostě baví. Rád plavu ve vodě a chytám ryby pod vodou. Ryby mi opravdu chutnají.

5) (mám svolení si dopsat příběh později)

6) vzduch

7) Lovec

8) Dovednosti: Rozděl 40 bodů do 4 dovedností:
Rychlost: 10/10
Síla: 13/10
Vytrvalost: 11/10
Inteligence: 6/10

9) http://1.bp.blogspot.com/-_kVBjHDYhQ0/UDKxwX65HyI/AAAAAAAAAIY/ArHFkwBJN1g/s1600/anime_wolf%5B1%5D.jpg

3 Ebony Ebony | 25. října 2012 v 16:29 | Reagovat

ok.. Jméno,věk a další bodové údaje jsou v pořádku. Povaha by taky šla a příběh si později dopsat můžeš ;)) A zbytek může být.. Takže SCHVÁLENO!  ;))

4 Lilienka Lilienka | 5. února 2013 v 20:17 | Reagovat

1) Lilienka

2) 3 roky

3) Samice

4) Jsem velmi milá vlčice. Miluju zábavu! Když jsem byla malá, říkaly mi smíšek. Ráda vyprávím vtipy, jsem vždycky veselá, ale umím být i vážná. Nemám ráda, když se mi ostatní chtějí plěst do toho, co dělám. Někdy jsem pěkně tvrdohlavá. Ráda lovím zajíce, a namáčím si tlapky do vody, vždy mě to ochladilo.

5) Právě jsem otevřela svoje bývalé slepé oči. Uviděla jsem matku, otce, a svěho staršího brášku. Usmála jsem se. ''Hihi''. Moje matka, Lonerian, mě vzala a položila do něčeho měkkoučkého a teploučkého. Líbilo se mi to, bylo to něco jako dečka, nebo přikrývka. ''Tak co, jak se ti to tu líbí, Lili?'' zeptal se mě otec. ''Hihi, Li.. Li..'' Snažila jsem se říct líbí. ''Asi se jí tady líbí...'' řekla má matka. Skoro se stmývalo, proto jsem se najedla. Když byla tma, usnula jsem jako špalek. Matka mě přikrila zase tou věcí, která připomínala přikrívku. Otec vzal taky jednu, a přikril bratra. Byla klidná noc, nic se nedělo, všude bylo ticho a tma. U nás v jeskyni bylo také ticho, a také tma. Bylo hrozně pozdě, když mě vzbudil vysoký hlas. ''Uaahh'' vstala jsem. Šla jsem se kouknout, ale nic jsem v té tmě neviděla. Ozval se zase. Konečně jsem rozpoznala, co to bylo, bylo to vlčí vytí, a zároveň takové kňučení. Vyšla jsem z jeskyně, abych se koukla, co to nebo kdo to je. ''Jsem čím dál blíž.'' pomyslela jsem si. Vysoký hlas se ozval znova. Konečně jsem je zahlédla. Byly to pro mně spíš stíny, z dálky jsem nic neviděla, proto jsem šla blíž. ''Kdo to je?'' zašeptala jsem. Nevím jak se to stalo, ale najedenou mi šlo mluvit. Usmála jsem se. Vysoký hlas se znovu ozval, a já jsem rozpoznala postavy. Byl to velký vlk a něco malého, jako vlče. ''Asi se učí výt...'' napadlo mě. ''Ještě jednou, jsi dost starý, abys uměl výt!'' zařval větší vlk. ''Ano, tati. Když mě to nejde, asi nejsem pořádný vlk...'' zakňučel druhý. ''Jseš pořádný vlk! Jseš přeci syn vůdce smečky! A dělej, skuz to znovu!'' zařval velký vlk. Je tak krutý, měla jsem chuť mu jednu střelit. Bohužel jsem malá, a on je tak velký a ještě je vůdce smečky. Přiblížila jsem se a ozvala jsem se malým zašeptáním. Nikdo si mě nevšiml. Malé vlče skusilo zavýt znovu, ale ozvalo se zase malé zakňučení. Přiběhla jsem k vlčeti a skusila zavýt. Překvapivě mi to šlo. po zavytí jsem malému vlčeti řekla, ať to skusí znovu. Už to bylo lepší, ale nebylo to ono. Zavyla jsem znovu. on hned po mě. Už mu to šlo! ''Co? jak jsi to udělala? já ho nic nenaučím, a najednou příjde malé vlče a on to umí?!'' zařvala na mě větší vlk. ''Nech ji být, tati. Je jenom...'' ''Já už radši půjdu'' přerušila jsem vlče. ''Ne, počkej, zůstaň tady! Jak se jmenuješ?'' zeptalo se mě vlče. ''Lilienka, a ty?'' ''Já se jmenuji Andy. Teší mě.'' odpověděl Andy, můj první kamarád. ''Tak dost, pojď, synu.'' odcházel s posledními slovy Andyho otec. ''Měj se!'' rozloučil se semnou Andy. Běžela jsem domů. Nikdo mě nehledal, proto jsem se uvelebila pod přikrývkou. Ráno, když jsem vstala, byli už všichni po snídani. ''Tak pojď, ospalče, máš tu jídlo.'' vybídla mě matka. Najedla jsem se, a zeptala matky, jestli můžu ven. ''Teď ne, Lili, půjdeme pryč, budeme se stěhovat. Pojď, už jsme sbalili. Vyrazíme.'' odpověděla mi matka. Vyrazili jsme. Šly jsme až do večera. ''Kam to jdeme?'' zeptala se můj brácha. ''Jdeme k jedné smečce, která se přestěhovala. Prý by nás příjmuli, takže jsme to ihned vzali.'' odpověděl mu otec. Konečně jsme tady! vzdychla jsem. ''Támhle jde vůdce, běžte si hrát, my s ním promluvíme.'' řekla nám matka. Šli jsme si společně s bratrem hrát. ''Koukni, támhle jsou nějaká vlčata, vypadají, že si hrajou. Pojď, jdeme za nimi!'' vybídl mě Brácha. Poslechla jsem, a šla za ním. Uviděla jsem známou tvář. ''Není to Andy?'' vyhrkla jsem. ''Cože?'' zeptal se mě brácha. ''Nic, pojďme.'' odpověděla jsem. Šla jsem k Andymu. ''Ahoj.'' pozdravila jsem ho. ''Ahoj, ty si to vlče ze včerejška, viď? Díky, že jsi mě to jakžtakž naučila, konečně už na mě otec tak moc neřve.'' pozdravil mě na oplátku Andy. Hráli jsme si celý den. Byl už čas jít spát. ''Dobrou.'' řekla jsem. ''Dobrou.'' odpověděl Andy. Hráli jsme si každý den, podnikali každý nová dobrodrušství. O 2 roky později jsme se jednou sešli u starého stromu. Bylo to naše nejoblíbenější místo. ''Musím ti něco říct...'' začal Andy. Poslouchala jsem. ''Víš, prožili jsme toho spolu hodně, jsi na mě milá a tak, a já myslím, že tě mám trochu rád...'' koukal Andy do země. V duchu jsem žasla. Asi jsem měla otevřenou tlamu, každopádně na mě divně zíral. ''Já myslím, že taky trochu...'' odpověděla jsem. Chvíli jsme na sebe jen tak koukaly, ale po chvilce přiběhl vlk. ''Andy, pojď, musíme si o něčem promluvit.'' řekl vlk. Andy šel. 4ekala jsem před jeskyní, kam jsem nemohla. ''Tak co?'' zeptala jsem se. ''Chystá se prý na nás jiná smečka. Chystá se k boji. Prý potřebují každěho vlka. I mě.'' odpověděl poklesle Andy. Za pár dní se semělo k boji. Rozloučila jsem se s Andym. Bohužel jsem zjistila, že jde k boji i otec a bratr. S těmi jsem se ale rozloučit nestihla. Po dalších dnech strachu a ticha se vrátilo pár vlků. Pozdravili se s rodinou, a všemi, které měli rády. ''Kde jsou? nevidím je!'' povzdychla jsem. Přišel k nám jeden vlk. ''Vaši drazí zahynuli v boji. Váš partner, bratr, a tvůj přítel, maličká.'' ''Cože? ne, to ne, to ne, hlavně to ne...'' rozbrečela jsem se. Vlk, kterého jsem měla ráda, vlk, kterého jsem milovala! Můj otec, Můj bratr! Ne, to není možné! ''Vůdce smečky si přeje, aby jsi tu byla na místě tvěho bratra a otce, hlavně Andyho. Upřímnou soustrast.'' odešel vlk. Docela jsem byla ráda, že jsem k něčemu ve smečce dobrá, ale asi se nikdy nevyrovnám s jejich smrtí. popár týdnech mi došlo, že s tím nic neudělám, a byla jsem hrdá že jsem tím, co jsem.

6) Vzduch

7) Lovec (Ráda lovím zajíce, ale i ostatní zvěř)

8) Dovednosti: Rozděl 40 bodů do 4 dovedností:
Rychlost: 10/10
Síla: 12/10
Vytrvalost: 9/10
Inteligence: 9/10

9)http://wildspiritwolf.deviantart.com/gallery/2609982?offset=0#/d3emjo1

5 Wind Theif Wind Theif | 18. března 2013 v 15:36 | Reagovat

1) Wind Theif

2) 6

3) Samec

4) Wind je samotář, ignorant a špeh... Nesnáší všechny vlky kolem něj, nesnáší zemi vyhnanců a obzvlášť vyhnance, ale to rozhodně neznamená že má nějaký hlubší vztah k přírodě, nebo čemukoliv čeho by si někdo jiný, komu se podařilo utéct ze země vyhnanců, vážil. Nemá rád přírodu, nemá rád kytky, nemá rád zimu, nemá rád mokrou hlínu a nemá rád žádné vlky pohybující se kolem něj... Přesto však rozhodně není neutrální ani na straně vyhnanců... Právě naopak. Nesnáší je a když si o někom myslí že je to vyhnanec, tak se ho buď hned pokusí zabít, nebo jen zmrzačit a nebo v tom lepším případě se rozhodne si to ověřit a to tím způsobem že ho bude špehovat, dokud nezjistí co je vlastně zač. A tím se dostáváme do další důležité části Windovi povahy... Špehování... Tedy spíše ''bezkontaktní zjišťování potřebných informací'' jak to nazývá on sám... Špehování je jednou z Windových oblíbených činností... Dělá to pořád... když se nudí jde někoho špehovat, když se potřebuje uklidnit, jde někoho špehovat, když potřebuje něco zjistit, jde někoho špehovat a vlastně to dělá úplně pořád... A není divu... S jeho dvěma největšími talenty (plížení a stopování) a s tím že je to jediná věc, kterou se v zemi vyhnanců naučil... Vlastně by se dalo říct, že Wind je jen věčně znuděný, naivní pesimista,který každého koho potká okamžitě v mysli obviňuje z toho že je to vyhnanec a jehož zábava je špehovat ostatní, ale když ho někdo pozná hlouběji, zjistí že Wind má své důvody proč se tak chovat a že když někomu věří, tak je schopný být i dobrým přítelem, ale tuto jeho stránku moc vlků jen tak neodhalí... Ale i tak by jste asi neměli stát o to ho lépe poznat, protože, když se stane vašim přítelem asi brzy přijdete na to, že je to šílenec.

5)  "Psst,'' probudil mne nějaký zvuk. Okamžitě jsem vyskočil z měkkého štěrku a bleskurychle rychle jsem se otočil k jakémusi velkému černému vlku, který na mne upíral svůj zrak a s vrčením jsem ustoupil o kus zpět od něj. ,,Theif?'' zeptal se hlubokým tónem a mě hned došlo o co tu jde. Přestal jsem vrčet a prozkoumal jsem si mohutného vlka a věděl jsem že kdybych lhal, bylo by do pár vteřin po mě... ,,Ano jsem to já,'' poznamenal jsem po chvíli, ale ani na moment jsem nespustil zrak z toho vlka stojícího naproti mě, ale ani on nezpouštěl zrak ze mě... Chvíli jsem čeal, jestli začne mluvit, ale vzhledem k tomu že jsem tyto chvíle nesnášrl, začal jsem první, aby jsme to měli za sebou. ,, Nejsi zdaleka první, kdo má pro mne práci, tak mě nezdržuj a řekni mi už konečně tvou nabídku'' řekl jsem trochu otráveně a čekal jsem na vlkovu reakci, připravený k útěku. ,,Moje nabídka štěně?'' zeptal se mě ten mohutný vlk a v očích se mu objevil ten zlomyslný výraz a na tváři mu přibil sebevědomý výraz. Nebál jsem se... Tady se tak chovaly všichni. Jen jsem ještě o pár kroků ucouvl, ve rvačkách jsem zrovna nevynikal. ,,řekněme, že mám pro tebe práci... Víš... Jedna vlčice...Akiawa se jmenuje, sem s mou pomocí propašovala srnku a rozhodla se, že se nerozdělí... Takže vlčátko... řekněme že když mi nenajdeš její úkryt a nepřineseš mi srnku, dřív než jí sežere, najdu si tě a vynahradím si oběd, chápeš?'' zeptal se mne a přistoupil ke mě o něco blíž, abych neměl možnost utéct. ,,Najít ji?! prostě jen tak?! a informace žádný?! co třeba alespoň mi říct kde překročila hranice a před jakou dobou?!'' zavrčel jsem a podíval jsem se do tech chladných očí. ,, na severu. víc nevím a teď už běž, nemáš moc času a víš přece co se stane, když neuspěješ...'' Zasmál se vrah znovu a mě nezbývalo než vyrazit.
Šel jsem už hodinu, ale všechno se zdálo být marné. Žádná srnčí krev, žádné pachy, prostě nic. Ale musel jsem jí hledat dál... Byl jsem na to vlastně docela zvyklí... /přežil jsem 3 roky... a to jen díky své práci... ''Theif'' ani nevím jak se sem ten jazyk dostal, ale znal vůbec někdo mé pravé jméno? nebo mne všichni znali jen pod jménem zloděj? Když v tom mi došlo, že už ho neznám ani já sám... Už nejsem nic... Jsem jen loutka, která musí plnit úkoly, aby zde přežila. Ale co... musím se soustředit. / řekl jsem si nakonec a zapojil jsem všechny své mozkové závity, abych ji našel... A tak jsem šel dál a dál, když v tom jsem najednou ucítil něco, co připomínalo pach srnky, ale v tak malém množství že se to nedalo určit s jistotou, každopádně, to nebyl můj problém... Chtěl jsem pokračovat po pachové stopě, ale nikam nevedla... /divné/ pomyslel jsem si a pořádně jsem se rozhlédl kolem. Počítal jsem s tím, že mi to nepomůže, protože zrak vážně nebyl moje silná stránka a jak se ukázalo měl jsem pravdu... vážně jsem žádnou skrýš nenašel, ale v tom mi to došlo. /Když to nikam nevede, znamená to, že jsem v cíli!/ pomyslel jsem si a bez menšího zaváhání jsem začal hrabat. A po chvilce jsem se dočkal pádu do jakési nory, která byla nějak zasypaná štěrkem, který tak z neznámého důvodu držel. Rozhodl jsem se to neřešit a někam se radši schovat, ale pozdě. Vlčice mě spatřila a přiskočila ke mě s výrazem masového vraha, ale v jejích očích byl vidět strach... Né potěšení.Bála se mě...,,Klid...'' poznamenal jsem zcela klidně a hleděl jsem do očí vrčící vlčice. ,,Kdo jsi a co tu děláš?! a radím ti odpovídej rychle'' křikla ne ne drsným hlasem, ale já věděl, že to není vrah. ,,Poslal mne jeden vlk... Chce tebe a srnku'' rozhodl jsem se nakonec, že budu na její straně. ,,Thrall?!'' křikla a přiskočila ke mě ještě blíž. ,,Nevím jak se jmenuje, každopádně by jsi měla zmizet, protože podrážet tyhle šílence vážně není zrovna chytrý nápad... Lépe řečeno je to sebevražda''řeknu klidně a pomalu se zvednu. ,,Kdo jsi?!'' křikla znovu. ,,říkají mi Theif a jsem někdo, kdo se ti snaží pomoct tak pojď a tu srnku tu nech... Odláká to pozornost.. Musíš utéct! už jsi hranice přešla, tak to udělej znovu.''řeknu rychle, ale zároveň zcela klidně. Nevím kde se ve mě vzala ta touha pomoct, ale bylo na čase se konečně pokusit o něco nového... A tak jsem se tomu nápadu nebránil... měl jsem ještě možnost. Vlčice se na mě ještě chvíli nedůvěřivě dívala, ale nakonec uznala že nemá na výběr a rozhodla se jít se mnou a tak jsme vyšli z jeskyně a co nejrychleji jsme se společně plížili pryč odsuď a po chvíli jsem to zvládli... dostali jsme se k hranicím a mě došlo jak lehké to ve skutečnosti je a začal jsem přemýšlet nad tím, proč jsem to neudělal už dávno, ale pak mi došlo, že nás stejně najde... naše pachová stopa je silná a na téhle cestě, by nás hledal každý, když v tom se vlčice otočila a strnula na místě... Nechápal jsem co přesně dělá, ale kolem ní se najednou začal vířit vzduch, když v tom mi to došlo. Její výraz, její odvaha a ten pach srnky. Ona není ze země vyhnanců, musela něco udělat teprve nedávno a proto ještě zvládne používat svůj element. Vlci narození zde elementy nemají a vlci co zde žijí dlouho o svůj element přichází. Alespoň tak mi bylo vysvětleno to že žádný nemám. A pokud ovládá vzdušný element, je jasné že srnka nebyla cítit. udiveně jsem se na vlčici díval, jak po nás zahaluje stopy a netrpělivě jsem čekal až překročíme hranice, skrčený dál od ní kde na mne nebilo vidět, když v tom jsem ho zahlédl. Stál kus od nás a vzhledem k rozvířenému vzduchu kolem Akiawi mu nedělalo problém jí najít. Pak už to šlo rychle. Pamatuji si každý okamžik, a každý zvuk bolesti, který se ozýval na metry daleko, jak jí trhla zaživa, ale mě si v té chvíli nevšiml. Když ji zabil, začal se zajímat o mě, ale nebilo mu to nic platné, protože vzduch byl ještě rozvířený a vítr vál směrem k mě a ne k němu, jenže pak jsem uviděl něco co se mi nelíbilo. V dálce jsem uviděl svého otce a matku, kteří se nějak dozvěděli kde jsem a oba se ne něj rozběhli, ale bohužel, vlk byl moc silný na to, aby se mu nepovedlo je zabít. oba na něj skočili ve stejnou chvíli a oba byli sehraní, ale ten vlk měl větší výdrž než předpokládali a i když mu udělali smrtelná zranění, ještě je stihl zabít. V tu chvíli jsem to nevydržel a vyskočil jsem zpoza jedné z menších skal na hranicích země vyhnanců, přiskočil jsem k němu, ale pro změnu jsem ho podcenil a ještě dříve nežli jsem ho stihl dodělat se mi zakousl do levé zadní nohy a jeho čelisti ji nepustili až do chvíle dokud nezdechl. Doteď si vzpomínám na tu palčivou bolest, která během vteřiny vytryskla z nohy až k ocasu. A pak když zemřel, rozhodl jsem se k odchodu, když v tom najednou se z Akiawi vypařil jakýsi modrý oblak a přestoupil do mě. V tu chvíli jsem nevěděl, že je to element a upřímně jsem myslel spíš na bolest své nohy a ztrátu rodiny nežli na cokoliv jiného, ale nic z těch událostí mi už nezabránilo odejít ze země vyhnanců. A v tu chvíli začal můj nový život.
Zajímavosti a jiné věci: Wind má strach z blesků. Lépe řečeno ho blesky dostávají do jakéhosi transu, kdy je nucen přemýšlet o životě a proto se snaží se vyhýbat bouřím. Dále má Wind jednu velkou slabinu a to na levé noze. A třetí zajímavost je to že se neustále snaží pochopit to, proč někoho baví procházet se po lese a co vůbec někdo vidí na přírodě... Tohle je věc kterou nikdy nepochopil.

6) vzduch
7) Stopař - odjakživa jsem byl dobrý ve stopování a už mnohokrát mi zrovna stopování a plížení zachránilo život... Nevidím důvod, proč bych měl být cokoli jiného, než právě stpař.

8) Dovednosti:
Rychlost: 4
Síla: 5
Vytrvalost: 22
Inteligence: 9
9)http://sphotos-h.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/250779_375130102584769_1034479941_n.jpg

6 Carria Carria | E-mail | Web | 29. června 2013 v 15:45 | Reagovat

Jméno: Carria Irinis

Věk: 4 roky

3) Samice

Povaha vlka: Mirumilovná, klidná a přátelská vlčice. Nenávidí lidi,zlo,temnotu a medvědy. Zlo, už to slovo ji nutí k zničení zla, proto nenávidí když ho někdo řekne. "Věrnost", to je slovo které doslova miluje. Nikdy se nechce pustit do boje. Nezradí vás. Nikdy nelže, lže pouze když je to potřeba. Společnost ji nijak moc nezajímá a proto do ní chodí jen výjimečně. Miluje přírodu, ale i vodu, vše živé ale také neživé. Nesnáší to tradiční "Politujte mě protože jsem malá vlčička." . Může se mnou být legrace. Nikdy se neznala na 100% a proto vy ji znát nebudete ani na 80%. Mám dobrý čich, ale většinou místo srn nebo jelenů vystopuji zajíce. Jsem velice dobrodružná. Mám ráda lovení, umím ho lépe než stopování.

Příběh vlka: Zmateně jsem chodila před svou norou, pořád jsem slyšela vlčí vytí a něco mě nutilo abych se rozeběhla do neznámého místa které jsem viděla ve svých myšlenkách nebo spíš - To byli cizí myšlenky, myšlenky které někdo dal do mé mysli. *Co když se něco blíží ?* Pomyslela si a snažila se zamyslet co by se mohlo blížit a kde to právě pobíhá nebo zda se to blíží k ní. "Carrio !" Uslyšela jsem známý křik, "Leo !" Vykřikla jsem, když jsem rozpoznala křik, přede mnou se oběvil bílý vlk se smaragdově zelenýma očima. "L-Leo c-co se stalo ?" Řekla jsem při pohledu na jeho krvácející nohu, "Napadli smečku ! Tvůj otec a matka právě bojují ! Musíš s bojem pomoct !" Vykřikl Leo a zhroutil se na zem. Rozeběhla jsem se po kapkách krve které Leo ztratil, *To dává smysl, místo které jsem viděla v mysli poznávám i když to nebylo moc bezpečné místo, mí rodiče tam byli na hlídce společně s několika vlky !* Pomyslela jsem si. Doběhla jsem na místo ke kterému mě zavedli kapky Leovi krve a opravdu ! To místo jsem znala, všude kolem mě byla krev, najednou se mi v myšlenkách objevilo zvíře které jsem po chvíli uviděla - byli to ještěři o trošku větší než vlci, dokázali stát na dvou nohou a byli přezdíváný ,,Liloniové". "Carrio !" Vykřikla na mě má matka, Safir. Její výkřik jsem však ignorovala, rozeběhla jsem se za jedním z velikých ještěrů a pevně jsem mu stiskla chlupatou tlapu. Ještěr mě odhodil stranou a já skončila na pevné zemi, tlapka mi krvácela ale já bolest nevnímala. Vnímala jsem spíš toho kdo skočil na ještěra který mě odhodil, Byl to šedý vlk s černo-červenou dalo by se říci hřívou u krku, měl žluté oči a já jsem ho poznávala. "Carri ! Jsi v pořádku?" Ptal se mě a zakousl se do velkého ještěra. "Corsaire, jsem v pořádku." Odpovím mu, poznala jsem ho už na první pohled. Postavila jsem se a snažila se mu pomoct. Jenže pak se objevili lidé a na vodítku měli psy. Celá smečka se rozutekla, jenže Liloniové stihli nějaké vlky ze smečky zabít a lovci některé chytit. Mezi nimi byla i moje sestra, matka, otec a dokonce i Corsaire. Nevěděla jsem co dělat, byla jsem nejspíš poslední ze smečky, co je ještě v území. Rozutekla jsem se pryč, se slzami v očích a přemýšlela jsem kam běžet. Přede mnou se ale objevil veliký ještěr, přesně ten kterého jsem kousla do nohy. Stiskla jsem ještěra do nohy, ten ale se mnou praštil o zem (Stál na dvou nohou). Pak mě škrábl přes oko, cítila jsem bolest v noze, v oku ale i v boku. Pustila jsem obrovského ještěra ale ten mě stačil odhodit daleko od něj. Ležela jsem na pevné zemi, okolo mě bylo plno krve, věděla jsem, že krev je má, proto jsem zavřela oči a usnula jsem.
--Další den--
"Carrio ! Vstávej !" Uslyšela jsem známý hlas, otevřela jsem oči a uviděla skupinu vlků kolem mě. "Fly, Leo !" Vykřikla jsem, bylo to jako zázrak že Leo žil. "Jsi v pořádku ?" Ptal se mě Leo, bílý vlk se smaragdově zelenýma očima. "Jsem." Zalhala jsem a snažila se nevnímat menší bolest. "Krvácíš !" Vykřikla Fly a začala mi olizovat rány. Ohlédla jsem se na keř a uviděla v něm žluté oči, "Pozor !" Vykřikla jsem, zvedla se ze země, rozeběhla se proti žlutým očím a pevně se zakousla do toho něčeho těla. Tvor mě však odhodil a já jsem poznala že je to ještěr, co se krčí v keři. Skupina asi pěti vlků po tvorovi vystartovala a já se strachem rozeběhla pryč, za mnou bylo slyšet kňučení a já tušila, že tam jsou i lidé.
--Po dvou hodinách--
Ocitla jsem se na louce a uviděla portál. Se slzami v očích jsem do něj vkročila a objevila se v této zemi. Později jsem našla smečku a rozhodla se tu zůstat.

Živel: Voda

Hodnost: Lovec - Odjakživa miluji lovení ikdyž většinou ulovím samý zajíce.

Dovednosti:
Rychlost: 10/10
Síla: 10/10
Vytrvalost: 10/10
Inteligence: 10/10

Odkaz na obrázek vlka: http://nataliedecorsair.deviantart.com/art/November-252234641

7 Wren Wren | Web | 10. srpna 2013 v 14:34 | Reagovat

1) Jméno (může být přípona nebo klan)
Wren
2) Věk vlka (vlk je dospělý od 3 let)
5 let
3) Samec/Samice
Samec
4) Povaha vlka (min. 3 řádky)
Wren je velmi arogantní, agresivní, nebezpečný, hodně nezodpovědný a tvrdohlavý vlk. Za svůj život toho zažil už dost, převážně bojů. Je to nelítostný zabiják libující si v lovu a krvi. Rád vyvolává souboje a z boje nikdy neutíká. Radši by zemřel než by utekl jako zbabělec, na to je totiž až moc hrdý. Je divoký a nesnáší milé a slaďoučké vlky, kteří se hned s každým kamarádí. Celkově nemá moc rád přítomnost dalších vlků, vyhledává samotu. Teda vlčice mu nevadí, ty on rád. Je uzavřený a kloudné slovo by jste z něj nedostali. Uzavřel se před emocemi, už hodněkrát se totiž popálil. Miluje přírodu a noční oblohu. Rád sleduje měsíc a poslouchá zvuky přírody. Má rád zimu a vodu.
5) Příběh vlka (min. 5 řádků)
Tak kde začít? Možná tím, kde jsem se narodil. Byla to zcela obyčejná smečka se zcela obyčejnými vlky. Moji rodiče byli kappy. Moje matka ale nepocházela ze smečky mého otce. V otcově smečce se nikdy nenarodil bílý vlk, ale moje matka byla bílá jak sníh, jak nadýchané mraky plující na letní obloze. A její jméno bylo to nejhezčí, co jsem kdy slyšel. Bria, tak se jmenovala. Otec, Maok, měl zase srst černou jako havraní peří, takže bylo celkem divné, když se tito dva dali dohromady. Na jaře se jim narodilo pět štěňat. Dva pejsci a tři fenečky.
Můj starší bráška se jmenoval Isen. Sestřičky se jmenovaly Veenea, Cien a nejmladší z vrhu se jmenovala Tori. Měl jsem ji nejradši, neboť měla srst stejně bílou, jako naše maminka. Isen a Veenea byli zase stejně černí, jako tatínek. Mno a já a Cien jsme byli takový myš-maš. I když Cien na tom byla líp než já. Teda aspoň se jí neposmívali tak jako mě. Křičeli na mne: "Bílá ponožko" a podobně. Nebyl jsem nejslabší, ale zase jsem nebyl zrovna nejsilnější. Takže jsem je jakž takž dokázal srovnat, ale Tori byla vždycky slabá. Takže když se jí posmívali, bránil jsem ji. Několikrát jsem se kvůli ní i porval s vlčaty výše postavených vlků. Když nám byl půl roku, matka zemřela. Zabil ji lovec. Otec se z její smrti nikdy nevzpamatoval. Nesnášel nás, hlavně Tori, neboť mu hodně připomínala Briu. Po půl roce otec opustil smečku i vlastní potomstvo.
Mí tři starší sourozenci se od nás dvou distancovali, přidali se na stranu posměchářů. Při jednom cvičném lovu, jsem se já, Isen a Tori ztratili. Když jsme hledali cestu domů, napadl nás medvěd. Isen utekl a já chtěl taky, ale moje mladší sestřička chtěla bojovat. Medvěd ji ovšem zabil přímo přede mnou. Ulpěla na mě její krev. Rychle jsem utíkal pryč.
Vrátil jsem se ke smečce, kde mě můj vlastní bratr obvinil z vraždy Tori. "On se úplně pomátl! Zabil mou malinkou sestřičku přímo přede mnou. A taky se pokusil zabít i mě samotnýho. Naštěstí jsem stihl utéct, ale chudinka Tori už takové štěstí neměla. Je to zrůda!" křičel. Všichni mu věřili, proč taky věřit někomu, kdo má na sobě krev a navíc je jinej. Hrozně jsem se naštval a to asi byl důvod, který zavinil mou změnu. Něco se ve mě tehdá pohnulo, zlomilo. Už jsem nehodlal skrývat vztek, který ve mě kypěl. Nechal jsem se jím ovládnout. Vrhl jsem se na bratra a než stihnul zareagovat, padl mrtvý k zemi. Jeho krev mi stékala po tlamě a smáčela mou srst. To mi však nestačilo. Zabil jsem i ty, kteří se mi posmívali. Nakonec jsem utekl.
Hlavou se mi honily myšlenky typu 'Proč bych měl ještě žít' nebo 'Co jsem to jenom udělal? Jsem nebezpečný vrah'. Chtěl jsem ukončit svůj život a tak jsem se vrhal do jednoho souboje za druhým. Útočil jsem na medvědy a pumy. Dokonce i na lidi, co byli zrovna na lovu. Utržil jsem dosti ran a měl dosti jizev, ale nikdy mě nezranili dost na to, abych zemřel. Když mi byly tři roky, zamiloval jsem se do krásné vlčice se srstí barvou písku. Myslel jsem si, že pro ni něco znamenám, ale jen to hrála a využívala mne. Zabil jsem ji a zanevřel na lásku a přátelství. Zakázal jsem si se ještě někdy zamilovat.
Během jednoho souboje jsem prohrál a utrpěl smrtelné zranění. Ale než jsem stihnul umřít, našel mě jeden domorodý člověk. Co si pamatuji říkali mu šaman, nebo tak nějak. Vyléčil mě pomocí přírody. "Vidím v tvém srdci velkou zlobu," pravil, "A taky cítím, že jsi velmi silný. Ale něco ti chybí, chybí ti klid." Nikdy jsem nepochopil, jak ten dvounožec poznal, co se mi odehrává v hrudi, ale vím, že mi budu už navěky vděčný a že mi bude chybět. "Pomůžu ti najít klid v přírodě, naučím tě její síle a kouzlu." řekl mi a já jen tiše a toužebně zakňučel. Klid, ten jsem vždy chtěl poznat.
Strávil jsem v osadě toho člověka rok. Během něho jsem se učil naslouchat přírodě kolem sebe. Bylo zvláštní, že k právě člověku jsem si vytvořil pevné pouto a začal ho považovat za přítele. Den jsem trávil s lidmi a noci trávil v lese, kde jsem lovil a pokračoval v tréninku. Nakonec jsem začal přírodu i ovládat. Šaman byl ze mě nadšený. "Jsi velmi silný a odhodlaný vlk. Běž a žij svůj život v míru s přírodou a s mírem v srdci. Už mou pomoc nepotřebuješ, jdi." To bylo to poslední, co mi řekl. Pomalu jsem se vydal pryč, ale nakonec jsem se k němu rozeběhl, skočil na něj a oblízl mu tvář. Ten muž se rozesmál a podrbal mě mezi ušima. S úsměvem jsem odběhl do lesa. Když mi bylo pět a půl, vrátil jsem se na míst, kde byla domorodá osada, ale po té zbyl jsem popel. Někdo ji vypálil a domorodce zabil. Opět se ve mě vzedmul vztek a já uzavřel svoje emoce do nepropustné klece. Nenávistně a smutně jsem zavyl a stromy skučely se mnou. Odešel jsem a už se nikdy nevrátil. Nakonec jsem dorazil na území nějaké cizí smečky.
6) Živel (oheň,voda,vzduch nebo země)
Země
7) Hodnost (učitel,lovec,stopař nebo svolávač + připište důvod proč byste měli mít tuto hodnost)
Lovec - už od mládí byl velmi dobrý lovec a bojovník, který se nebál se ušpinit
8) Dovednosti: Rozděl 40 bodů do 4 dovedností:
Rychlost: 10/10
Síla: 10/10
Vytrvalost: 10/10
Inteligence: 10/10
9) Odkaz na obrázek vašeho vlka
hl. odkaz:
http://nd03.jxs.cz/354/798/7fa3aa818d_89025355_v1.png
další:
http://nd06.jxs.cz/741/851/95f92f2e9b_91185087_v1.jpg
http://nd03.jxs.cz/294/337/a96ed580a0_88854677_v1.jpg

8 Wren Wren | 10. srpna 2013 v 14:36 | Reagovat

OPRAVA:
Věk:
5 a půl roku

9 Wren Wren | Web | 10. srpna 2013 v 14:47 | Reagovat

Celková oprava =D

1) Jméno (může být přípona nebo klan)
Wren
2) Věk vlka (vlk je dospělý od 3 let)
5 a půl roku
3) Samec/Samice
Samec
4) Povaha vlka (min. 3 řádky)
Wren je velmi arogantní, agresivní, nebezpečný, hodně nezodpovědný a tvrdohlavý vlk. Za svůj život toho zažil už dost, převážně bojů. Je to nelítostný zabiják libující si v lovu a krvi. Rád vyvolává souboje a z boje nikdy neutíká. Radši by zemřel než by utekl jako zbabělec, na to je totiž až moc hrdý. Je divoký a nesnáší milé a slaďoučké vlky, kteří se hned s každým kamarádí. Celkově nemá moc rád přítomnost dalších vlků, vyhledává samotu. Teda vlčice mu nevadí, ty on rád. Je uzavřený a kloudné slovo by jste z něj nedostali. Uzavřel se před emocemi, už hodněkrát se totiž popálil. Miluje přírodu a noční oblohu. Rád sleduje měsíc a poslouchá zvuky přírody. Má rád zimu a vodu.
5) Příběh vlka (min. 5 řádků)
Tak kde začít? Možná tím, kde jsem se narodil. Byla to zcela obyčejná smečka se zcela obyčejnými vlky. Moji rodiče byli kappy. Moje matka ale nepocházela ze smečky mého otce. V otcově smečce se nikdy nenarodil bílý vlk, ale moje matka byla bílá jak sníh, jak nadýchané mraky plující na letní obloze. A její jméno bylo to nejhezčí, co jsem kdy slyšel. Bria, tak se jmenovala. Otec, Maok, měl zase srst černou jako havraní peří, takže bylo celkem divné, když se tito dva dali dohromady. Na jaře se jim narodilo pět štěňat. Dva pejsci a tři fenečky.
Můj starší bráška se jmenoval Isen. Sestřičky se jmenovaly Veenea, Cien a nejmladší z vrhu se jmenovala Tori. Měl jsem ji nejradši, neboť měla srst stejně bílou, jako naše maminka. Isen a Veenea byli zase stejně černí, jako tatínek. Mno a já a Cien jsme byli takový myš-maš. I když Cien na tom byla líp než já. Teda aspoň se jí neposmívali tak jako mě. Křičeli na mne: "Bílá ponožko" a podobně. Nebyl jsem nejslabší, ale zase jsem nebyl zrovna nejsilnější. Takže jsem je jakž takž dokázal srovnat, ale Tori byla vždycky slabá. Takže když se jí posmívali, bránil jsem ji. Několikrát jsem se kvůli ní i porval s vlčaty výše postavených vlků. Když nám byl půl roku, matka zemřela. Zabil ji lovec. Otec se z její smrti nikdy nevzpamatoval. Nesnášel nás, hlavně Tori, neboť mu hodně připomínala Briu. Po půl roce otec opustil smečku i vlastní potomstvo.
Mí tři starší sourozenci se od nás dvou distancovali, přidali se na stranu posměchářů. Při jednom cvičném lovu, jsem se já, Isen a Tori ztratili. Když jsme hledali cestu domů, napadl nás medvěd. Isen utekl a já chtěl taky, ale moje mladší sestřička chtěla bojovat. Medvěd ji ovšem zabil přímo přede mnou. Ulpěla na mě její krev. Rychle jsem utíkal pryč.
Vrátil jsem se ke smečce, kde mě můj vlastní bratr obvinil z vraždy Tori. "On se úplně pomátl! Zabil mou malinkou sestřičku přímo přede mnou. A taky se pokusil zabít i mě samotnýho. Naštěstí jsem stihl utéct, ale chudinka Tori už takové štěstí neměla. Je to zrůda!" křičel. Všichni mu věřili, proč taky věřit někomu, kdo má na sobě krev a navíc je jinej. Hrozně jsem se naštval a to asi byl důvod, který zavinil mou změnu. Něco se ve mě tehdá pohnulo, zlomilo. Už jsem nehodlal skrývat vztek, který ve mě kypěl. Nechal jsem se jím ovládnout. Vrhl jsem se na bratra a než stihnul zareagovat, padl mrtvý k zemi. Jeho krev mi stékala po tlamě a smáčela mou srst. To mi však nestačilo. Zabil jsem i ty, kteří se mi posmívali. Nakonec jsem utekl.
Hlavou se mi honily myšlenky typu 'Proč bych měl ještě žít' nebo 'Co jsem to jenom udělal? Jsem nebezpečný vrah'. Chtěl jsem ukončit svůj život a tak jsem se vrhal do jednoho souboje za druhým. Útočil jsem na medvědy a pumy. Dokonce i na lidi, co byli zrovna na lovu. Utržil jsem dosti ran a měl dosti jizev, ale nikdy mě nezranili dost na to, abych zemřel. Když mi byly tři roky, zamiloval jsem se do krásné vlčice se srstí barvou písku. Myslel jsem si, že pro ni něco znamenám, ale jen to hrála a využívala mne. Zabil jsem ji a zanevřel na lásku a přátelství. Zakázal jsem si se ještě někdy zamilovat.
Během jednoho souboje jsem prohrál a utrpěl smrtelné zranění. Ale než jsem stihnul umřít, našel mě jeden domorodý člověk. Co si pamatuji říkali mu šaman, nebo tak nějak. Vyléčil mě pomocí přírody. "Vidím v tvém srdci velkou zlobu," pravil, "A taky cítím, že jsi velmi silný. Ale něco ti chybí, chybí ti klid." Nikdy jsem nepochopil, jak ten dvounožec poznal, co se mi odehrává v hrudi, ale vím, že mi budu už navěky vděčný a že mi bude chybět. "Pomůžu ti najít klid v přírodě, naučím tě její síle a kouzlu." řekl mi a já jen tiše a toužebně zakňučel. Klid, ten jsem vždy chtěl poznat.
Strávil jsem v osadě toho člověka rok. Během něho jsem se učil naslouchat přírodě kolem sebe. Bylo zvláštní, že k právě člověku jsem si vytvořil pevné pouto a začal ho považovat za přítele. Den jsem trávil s lidmi a noci trávil v lese, kde jsem lovil a pokračoval v tréninku. Nakonec jsem začal přírodu i ovládat. Šaman byl ze mě nadšený. "Jsi velmi silný a odhodlaný vlk. Běž a žij svůj život v míru s přírodou a s mírem v srdci. Už mou pomoc nepotřebuješ, jdi." To bylo to poslední, co mi řekl. Pomalu jsem se vydal pryč, ale nakonec jsem se k němu rozeběhl, skočil na něj a oblízl mu tvář. Ten muž se rozesmál a podrbal mě mezi ušima. S úsměvem jsem odběhl do lesa. Když mi bylo pět a půl, vrátil jsem se na míst, kde byla domorodá osada, ale po té zbyl jsem popel. Někdo ji vypálil a domorodce zabil. Opět se ve mě vzedmul vztek a já uzavřel svoje emoce do nepropustné klece. Nenávistně a smutně jsem zavyl a stromy skučely se mnou. Odešel jsem a už se nikdy nevrátil. Nakonec jsem dorazil na území nějaké cizí smečky.
6) Živel (oheň,voda,vzduch nebo země)
Země
7) Hodnost (učitel,lovec,stopař nebo svolávač + připište důvod proč byste měli mít tuto hodnost)
Lovec - už od mládí byl velmi dobrý lovec a bojovník, který se nebál se ušpinit
8) Dovednosti: Rozděl 40 bodů do 4 dovedností:
Rychlost: 9/10
Síla: 14/10
Vytrvalost: 10/10
Inteligence: 7/10
9) Odkaz na obrázek vašeho vlka
hl. odkaz:
http://nd03.jxs.cz/354/798/7fa3aa818d_89025355_v1.png
další:
http://nd06.jxs.cz/741/851/95f92f2e9b_91185087_v1.jpg
http://nd03.jxs.cz/294/337/a96ed580a0_88854677_v1.jpg

10 Toxi Toxi | Web | 2. září 2013 v 16:24 | Reagovat

1) Jméno: Toxi
2) Věk vlka: 2,5
3) Samice
4) Povaha vlka: Nemilosrdný zabiják. Nejraději má pohled na smrt mladých vlčat, ráda ničí přírodu a životy ostatních stvoření. Svou povahu zakládá na temnotě. Jinak je dosti samotářská.
5) Příběh vlka: Chceš slyšet mou minulost? Fakt? A to jako proč?!! Nu dobrá, je to v pravidle, takže asi tak-Byla jsem normální vlče, které se narodilo do silné smečky. Ale byla jsem taky neposlušná a ráda porušovala pravidla. Zatoulala jsem se na jednu velmi toxickou skládku, kde jsem strávila polovinu života. Rodiče mě už nikdy nenašli a nepoznali - je dost možné, že jsem se s nimi kdysi střetla a zabila je. Na skládce postupem času se mé tělo změnilo, z černo-šedé srsti se stala černo-zelená, mé sliny a krev se změnili v toxické a šíleně nebezpečné. Zvířata v okolí se mi pošklebovala, taky za to draze zaplatila... můžete si domyslet, co jsem jim provedla 3:D Jsem zlý vlk! a taky na to jsem hrdá! No, samotářský život mě přestal bavit. Tak jsem si našla smečku.
6) Živel: Tak to fakt nevím xD, dejme tomu země.

7) Hodnost: Rozhodně lovec! Její dravé instinkty nepřemůže žádný jiný vlk!!!
8) Dovednosti: Rozděl 40 bodů do 4 dovedností:

Rychlost: 10/10

Síla: 10/10

Vytrvalost: 10/10

Inteligence: 10/10

9)http://nd01.jxs.cz/453/772/780f218598_94956699_o2.png

11 Elsa Elsa | Web | 9. prosince 2013 v 15:38 | Reagovat

Chcete si zahrát RPG? Chcete být členem Arendellské smečky? Chcete objevit svou magii a zdokonalovat své schopnosti?

Tak to tě velice ráda uvítám na mém RPG
www.vlcismeckyrpg.estranky.cz :-D  :-D

NEVAHEJ A ZAREGISTRUJ SE!!!! 8-)

12 Akru Akru | 1. února 2014 v 15:37 | Reagovat

1) Akru
2) 4 roky
3) Samec
4) Akru je na pohled slabý vlk. Je menšího vzrůstu, má stále psí výraz a hodně tmavé oči. Uvnitř se chová ovšem docela jinak. Snaží se s většinou vyjít dobře a nemívá takové ty předsudky o ostatních. Hodně toho vypustí z tlamy, ale snaží se dávat velký pozor ohledně toho, co říká. Chodí mírně shrbenou chůzí, která o něm leccos dokazuje, protože Akru se i s přiznáním až příšerně snadno vzdává, proto taky moc nezraňuje ostatní. Zdá se plachý, ale přitom má velice rád dobrou společnost která ho neuvádí do rozpaků. Nerad vzpomíná na minulost a když mu to někdo připomene, dokáže být agresivní a to bez jakéhokoliv bodu co zatím v povaze byli.
5) Akru se narodil v ne moc početné rodině. Měl tři sourozence, matku a otce. Snažil se hodně zapadnou a docela se dařilo, ale čím byla vlčata větší, tím víc začali Akra zavrhovat. Spousty jich po letech jakož to dospělí vlci odešli, ale Akru zůstal. Jeho rodiče si mysleli že na to není připravený.. Že se o sebe sám nepostará, ale on nevěděl že si to myslí. Ale jednou se to musel dozvědět a taky že dozvěděl. Když jeho rodiče spali, utekl a hodlal se nevrátit a dokázat, že je natolik odvážný a že se o sebe umí starat sám. Na svoji tvrdohlavost doplatit. Zrovna tu noc se ozvalo pár výstřelů a díky bohu JEN omráčeného Akra odváděli lovci do auta se kterým následně jeli do města. Dali ho do klece, spíš do takového útulku kde bylo spousty jiných vlků. "Hej ty, hej ty malej, psst," ozve se z jedné klece. "A-ano? Co tu děláme?" Otočí se Akru na klec s bílou vlčicí. "To nikdo neví.. Vždy si někoho odvedou a pak.. Pak už se ten vlk nevrátí. Vlci co mají klece blíž k té místnosti tvrdí, že jsou slyšet hlasité rány a kňučení z bolesti.." Řekne se sklopenou hlavou vlčice. Akru jen vytřeští oči a začne pomalu strhávat sponu co drží klec. Nakonec se podaří a Akru začne pouštět ostatní vlky. Oni utečou a když se Akru chystá udělat to samé, jeden z lidí ho chytne silou za kůži. Akru sebou mele a snaží se vyvlíknout, ale člověk ho dotáhne až do té zabijácké místnosti. Postaví ho na takový bílý velký stolek. "Čekej maličkej, nebude to bolet, jen zaplatíš za svůj čin.." Řekne ten nejvyšší člověk co stojí přímo u stolku a pak se začne hlasitě smát. Pak nastane to mučení, které se mi raději nechce ani popisovat. Asi po čtvrt hodině vybíhá z místnosti Akru, akorát skoro k nepoznání. Má všude krev a rány a v jeho očích je vidět vztek. Vyběhne ven kde ještě zůstává zbyteček uprchlých vlků. Akru se na ně se hněvem podívá a začne jim trhat kožichy. Po srazení posledního vlka z toho páru se mu zvětší zornice. "Co jsem to udělal?!" lekne se a rychle běží pryč. Jeho zrádná cesta pokračuje a jeho povaha se střídá. Jednou mlátí naštvaně drápy do hlíny a ve většině spíš chodí se sklopenou hlavou a snaží se zapomenout, když se mu to po dlouhé době konečně podaří, opět se mu o něco zvedne nálada která už se nemění v hněv. Se svými ranami putuje dál, obvázaný listím a provazy i lidským šátkem přes oči co našel v lese, ale i tak přes něj vidí...
6) Oheň
7) Lovec - Jeho silná stránka je rychlost, čímž se dá dobře dohonit zvěř a navíc také výdrž, která mu pomůže vytrvale za zvířetem běhat a zároveň i vydržet jeho lov.
8) Dovednosti: Rozděl 40 bodů do 4 dovedností:
Rychlost: 12/10
Síla: 8/10
Vytrvalost: 12/10
Inteligence: 8/10
9) http://i.nahraj.to/f/zzZ.png

13 Daiky Daiky | 1. února 2014 v 15:46 | Reagovat

Ahoj, funguje to tu eště? :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama